Co se mně zas děje

4. april 2016 at 22:44 | Rohan |  Můj život

Za ty téměř dva měsíce, co jsem se tu neukázala, se toho neskutečně moc událo, alespoň co se týče mě. Pořídila jsem si zrcadlovku, ostříhala vlasy na mikádo, absolvovala svou první "brigádu" (vlastně to bylo jen na zkoušku a nedopadlo to, protože jsem líný debil, ale o tom později), naučila jsem se pít alkohol (ne takovým tím pochybným způsobem jako většina dnešních lidí v mém věku, samozřejmě), zkoušela jsem vodní dýmku, založila si bankovní účet, konečně jsem se zbavila té zlé věci, co mě ničila už minimálně rok a nakonec, propadla jsem jistému seriálu, který je momentálně můj celý život. Kdyby ten seriál byl mořem, tak už dávno ležím mrtvá na dně s hektolitry slané vody v plicích.


Pokud vás zajímá i zbytek tohoto nepochybně velmi egoistického článku, směle dále a bavte se.. nebo tak něco.

 

Hudební tag

14. february 2016 at 2:38 | Rohan |  Hudba
Měsíc zpět mě do jednoho hudebního tagu nominovala Nina (proč mi přijde, že tě zmiňuju snad v každém svém článku..) Ale dosud jsem se s těmi otázkami nějak nedokázala popasovat a nedávno jsem objevila na blogu u Iris jiný hudební tag, který mě natolik zaujal, že ho musím napsat přednostně. Na ten druhý se taky chystám, jen potřebuju čas.

Celá věc spočívá v tom, že si v první otázce vyberete jednoho hudebního interpreta a v následujících třinácti odpovídáte názvy jeho písniček. Potom se můžete rozepsat o tom, proč právě tento název, co tím myslíte a tak dále. Zní to jako velká zábava že.


Mít kamaráda aneb ach ten čas

7. february 2016 at 1:27 | Rohan |  Můj život
Někdy během posledního půl roku jsem si uvědomila, jak moc miluju lesy. Jaká škoda, že žiju ve (velko)městě. Pravda, nějaké lesy by se tu našly, ale co si budeme povídat, "městské lesy" za moc nestojí. Navíc můj hlavní problém netkví ani tak v nedostatku kvalitních lesů, jako v nedostatku (kvalitních) lidí. O čemž jsem dnes chtěla psát.

Už tak dlouho mám přání. Přání, abych našla člověka, se kterým si v tomhle budu rozumět. Člověka, který se mnou bude trávit čas. Člověka, který ten čas bude mít. Člověka, který, když mu napíšu, neodpoví "jo, můžu příští týden", ale "jo, tak za dvacet minut tam a tam". Člověka, který nebude chtít chodit za kulturou (nic proti kultuře), nebude chtít prolézat obchody, ale půjde se mnou například právě do toho zpropadeného lesa, někam ven.

Člověka, se kterým se budu moct jen tak poflakovat po venku a povídat si o nesmyslech, důležitých věcech, o světě, nebo klidně i nepovídat, ale pořád nás to bude bavit. A mně se nebude chtít domů. Čím dál častěji se mi totiž stává, že jsem s někým někde a přistihnu se, že se nemůžu dočkat, až se rozejdeme a já si budu moct nasadit sluchátka.

Člověka, pro kterého nebude osm ráno moc brzo, deset večer moc pozdě, který nebude mít problém s nočními procházkami ani s celodenními výlety. V létě, v zimě. Po blátě, na sněhu, v dešti. Člověka, který pro mě nebude mít vyhrazený určitý počet hodin.

Já vím, lidi nemají čas. Zvlášť v tomhle věku. Každý druhý má brigádu. Mám asi tu smůlu, že já nedělám zhola nic a mám čas pořád. Moře času. Už jako dítě jsem vždycky mohla být venku jak dlouho jsem chtěla a všichni kamarádi postupně odpadávali (museli domů) a mně nakonec nezbylo nic jiného, než jít taky. Ne že bych svůj čas neměla ráda. Miluju ho, proto si ho udržuju a snažím se nic moc si neplánovat. Jen abych ten čas měla a mohla si svobodně a spontánně dělat to, co chci. Jenomže co s celým tím mořem věčně dělat sama..


Za svůj život jsem takové, kteří "kritéria" popsaná výše splňovali, poznala jen dva. Ještě teď tak ráda vzpomínám na minulé prázdniny, kdy jsme s jednou z nich ležely na obrovském poli na stozích sena a koukaly na úžasný západ slunce (klišé no), zatímco jsme probíraly kdeco. Jenomže tato osoba žije na jiném kontinentě a sdělila mi, že tam příští prázdniny nejspíš zůstane.. S tím druhým člověkem už to také nějak nefunguje.

Existují vůbec ještě lidé, co mají čas? A jestli ano, kde se schovávají? Možná jsem naivní a měla bych si uvědomit, že dospělí čas prostě nemají. Mají práci, povinnosti a ve volném čase chodí do kaváren, do města, na akce a za zábavou, což je jediný volný čas, který jsou ochotni okolí věnovat. Chodit jen tak ven, do lesa? Vždyť je to směšné, ne.


Where to go next

Advertisement