Hloupé a pozitivní dvanácté září

12. september 2015 at 23:52 | J. |  Můj život
Znáte ten pocit, když vyjdete ven z domu a ucítíte vůni vzduchu? Pověšinou voní po ročním období, které právě přichází na scénu, ale nakonec... asi může vonět po všem, co vás napadne. A všechny tyto věci vám evokují vzpomínky. A ty vzpomínky vás dělají šťastnými.

Rodiče vám odjeli pryč i se psem a vy teď pár dnů žijete sami. Říkáte si, že se nehnete z domu, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu máte doma takovou zimu, že se nakonec přece jenom hnete a jdete ven. Nakoupit a tak (aneb ano, připadáte si fakt dospěle). Víte, je to skvělé rozhodnutí, protože tak krásně jako dnes venku už dlouho nebylo. Ani moc teplo, ani zima, sluníčko svítí sem tam, vítr není nijak obzvlášť silný ani ledový, ale stále je a všude ve vzduchu poletuje plno tadytěchto vůní vyvolávajících různé vzpomínky. Vzpomínky na místa, vzpomínky na staré časy, vzpomínky na lidi. Venku, v mhd, všude.. Na Babí léto je ještě moc brzo, ale i tak vám přijde, že ho v tom vzduchu cítíte.


Uvědomujete si, jak moc milujete vaši zemi a vaše město, když čucháte všechny tyhle vůně a vzpomínáte, jak jste zde prožívali dětství a mládí a kdovíco. Přemýšlíte o lidech, které zbožňujete a je dost možné, že jich po cestě i pár potkáte. Samozřejmě děláte, že je nevidíte, protože by vám zkazili vaši polomeditační procházko-projížďku městem.. Ale udělá vám radost, když je vidíte.

Došlo vám, že jste vlastně šíleně šťastný člověk. V podstatě nemáte moc věcí, na které si stěžovat.. (samozřejmě teoreticky ano, ale pak si vzpomenete, že jsou tu vždycky lidé, kteří jsou na tom v jakémkoli možném ohledu alespoň o chlup hůř a proto se ze stěžování si zanedlouho vyklube soucit a poté výčitky, protože soucit nikomu nepomůže. No a po výčitkách to hodíte za hlavu... protože proč se něčím trápit, když je tak krásný den a když nemáte věci, na které si stěžovat.) A tak v podstatě jdete, koukáte kolem sebe, sluchátka v uších, přemýšlíte a dýcháte.

Také se vsadím, že znáte ten pocit, když na někoho myslíte a už jen ta myšlenka vám na tváři vykouzlí úsměv. Ne, žádná zamilovanost, prostě se vám to čas od času stává s lidmi, na kterých vám záleží. Nedokážete to zastavit a ani nechcete. Dělá vám radost přemýšlet, co někdo z vašich blízkých asi právě dělá. Dělá vám radost jim napsat a zeptat se. Dělá vám radost, když vám odepíšou. Protože jim na vás záleží také a věnují, ač klidně jedinou sekundu, myšlence na vás. A vy o tom víte. Dělá vám radost, když je to přesně naopak a oni si vzpomenou na vás. Napíšou vám nějakou pitomou zprávu o tom, co se jim dnes stalo, co právě dělají nebo prostě pozdraví a zeptají se, jak se máte. Najednou se cítíte důležitě. Uvědomíte si, že onen člověk asi nepíše tuto zprávu všem lidem ze svého telefonního seznamu/facebooku. Uvědomíte si, jaké máte štěstí, že je máte. A že oni mají vás.. protože si najednou připadáte skvělí. Jakože na vás někomu záleží. Jakože na vás vám samotným záleží. Jakože na všem na celém světě najednou záleží. A vy jste ti nejšťastnější tvorové.

 


Comments

1 Fernweh | Web | 13. september 2015 at 13:01 | React

No to je krásný článek plný pozitivního myšlení! <3 Moc se mi líbí, opravdu. Taky občas mám takové chvíle. Není to sice nějak často ale občas se cítím přesně tak jak to tady popisuješ. ^^

2 Unicorn | Web | 13. september 2015 at 13:05 | React

Určitě moc dobře znám pocit kdy se usmívám při myšlence na lidi které mám ráda. Občas si i vzpomenu na něco vtipného a začnu se uculovat a smát na hlas. I když to lidem okolo mě přijde divné, je mi to jedno:) Hezky pozitivní článek:)

3 Marie. | Web | 13. september 2015 at 20:06 | React

Podle mě je babí léto už od 1. září, pro mě prostě jo. :)
Nemám moc ráda tyhle vzpomínky na staré časy ráda, fakt nevím proč, ale působí to na mě trochu pesimisticky. Neříkám, že bych si na ně nerada vzpomněla, ale nesmí to být moc intenzivní.

To je fajn číst, jak jsi pozitivní člověk. :) Mě to moc nejde, hlavně těch lidí, na kterých by mi záleželo není moc. Spočítala bych je na obou rukách. Jsem trochu samotář no. :)

4 Michaela | Web | 14. september 2015 at 13:05 | React

Bože, to je krásný článek. :)) Přesně tak to někdy vnímám já. Cítím vzduch, kolikrát ani nevím, po čem mi voní. Možná po dešti, možná cítím něčí vyprané prádlo, ale je to krásná vůně. Pak si uvědomím, jak je život fajn, jak mám krásný město a jak je všechno super. Myšlenkama narazím i na určité osoby, usměju se a je mi krásně.. Většinou ale tyhle příjemné chvíle, dobrá nálada, rychle zmizí. U mě je to hodně proměnilivé. V jednu chvíli mi je skvěle, pak ale narazím na nějakou nepříjemnou myšlenku (něco špatného, co se stalo, co se děje a nebo co mě čeká) a v tu ránu je dobrá nálada pryč a já si říkám, že je všechno naprd. Život je zvláštní.. :) Ale jsem ráda, že v něm jsem. :)
A ještě nakonec, vážně jsi to skvěle napsala. :)

5 Alice Minářová | Web | 14. september 2015 at 19:38 | React

Úžasný článek! Opravdu jsem dneska měla dost špatný den a tento článek mě totálně dobil pozitivní energií! :)

www.aliceontheblog.blog.cz

6 glamour-vanessa | Web | 15. september 2015 at 9:51 | React

Moc krásný článek a opravdu nádherně píšeš, wow. Přesně takový pocit znám a úplně přesně si to vystihla, taky to tak vnímám. Moc ráda čtu pozitiva, jsem moc ráda, že jsi šťastná.

7 Winny | Web | 16. september 2015 at 13:30 | React

Toto bol tak pekný článok. Akokeby som čítala o sebe, hlavne ten odstavec, že len proste idete po  meste, slúchatka v ušiach, nasávame to počasie čo je vonku a tak nejak sme zrazu taký šťastný a musíme sa usmiať. Ten posledný odstavec ma neviem prečo, donútil sa zamyslieť nad tým, koľko takých ľudí mám, ktorým by som vedela napísať ako sa majú a ktorý len tak z ničho nič vedia napísať mne. Ono vždy mi to prišlo divné, ale až teraz si uvedomujem, že aj keď sa s niekým nevidíme často, to ako sa máš raz za ten čas je naozaj úprimné. A náhle som dostala nutkanie odstrániť zo svojho života všetkých ľudí, ktorý sú len trápny známy s ktorými sa len pozdravím a ani to ako sa máš sa neopýtame.
Tento článok mi svojim spôsobom v niečom pomohol a niečo mi pripomenul, takže ďakujem :).

8 Luci | Email | Web | 17. september 2015 at 11:10 | React

Super článek! :) Hlavně se mi moc líbí ten poslední odstavec ♥ Mám ráda, když mi někdo napíše jen aby se zeptal, jak se mám a co dělám... Mám ráda, když mi kamarád z ničeho nic napíše v 11 v noci přání na pěknou noc... Mám ráda pocit, že nejsem na tomto světě sama a že jsou lidé, kteří mi věří, záleží jim na mě a mají mě rádi :) Ale taky mám občas ráda procházky o samotě, kdy si můžu v hlavě spoustu věcí urovnat a hlavně si uvědomit krásu svého okolí :)

9 positive-attitudes | Web | 19. september 2015 at 19:14 | React

Mnohdy ty vzpomínky dobré, mi připomínají super lidi, nebo co dělají jiní lidé mi připomíná super zážitky a případně mnohdy stačí jen ta vzpomínka a usmívám se a hned se všichni okolo ptají, čemu se směju a jestli né náhodou jim :D
Směju se té vzpomínce, co mi zrovna přišla na mysl :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement