Zpátky do šedesátých let

11. december 2015 at 0:20 | Misanthrope |  Hudba
Abyste rozuměli, navštívila jsem tento týden koncert revivalové kapely zvané The Backwards. Fungují od roku 1995, pocházejí ze Slovenska a dvakrát vyhráli NY Beatlefest za nejlepší napodobení Beatles. Chlubí se i tím, že jim sestra George Harrisona, Louise, údajně pověděla, že po třiceti letech konečně zase slyší "sound of the Beatles".

Napřed bych chtěla podotknout, že jsem nikdy pořádně nezjistila, jaký mám na revival kapely názor. Přikláním se spíš k tomu, že negativní, protože mi jednoduše nejde do hlavy, proč by si někdo stavěl celou kariéru a tím pádem i život na napodobování někoho jiného. Všichni kolem mi vysvětlují, že jim tím vzdávají hold, že je to vlastně skvělé a úžasné, ale mně vždy připadalo, že si akorát hrají na něco, co nejsou a vezou se na nekonečné slávě a úspěšnosti pravých kapel.

Napadlo mě, že pokud se dáte do čtení zbytku článku, měli byste tento můj názor znát.




Říkáte si proč jsem tam vůbec lezla, když nemám ráda revivaly.. Víte, když jste fanatik, připadají vám takové maličkosti vedlejší a nepodstatné. Zaslechnete slovo "Beatles" a už tam jste, ani nemrknete.

Celé se to konalo v nezrekonstruovaném kulturáku s poněkud nepohodlnými židlemi, nicméně kdo by si stěžoval. Lístky jsem měla už od května, do druhé řady a byla jsem zvědavá.

Zajímá-li vás můj jedno-větový sociologický rozbor, průměrný věk návštěvníků byl určitě nad třicet, plno manželských párů, skupinky nadšených postarších paní, pár fanatických puberťaček, mladší dvojice a potom i taková individua jako jsem já a moje máma.

The Backwards začali tradičně pozdě, ale když odstartovali první blok - tvorbu z dřívějších let a začátků Beatles - takovéty slaďáky s naprosto stejnými texty o ničem (ano, umím svou oblíbenou kapelu i kritizovat), byla jsem moc příjemně překvapená a po chvíli upřímně unešená. Nejenže zněli jako Beatles, zvukem nástrojů i hlasy, ale také vypadali naprosto autenticky. Měli obleky, v jakých Beatles absolvovali většinu koncertů ze začátku šedesátých let, stejné rozložení na podiu, dokonce se jaksi naučili dělat stejné grimasy a gesta, postoje, pohyby a samozřejmě měli stejné vlasy jako jejich "vzory", jak je sami označili.

Až na to, že byl dosti malého vzrůstu, "John" vypadal celkově hodně podobně, hlavně v druhé polovině, když si vzal brýle, bílý oblek a nahodil ty příšerné vlasy, co měl pravý John v roce 68, to byste si ho z dálky skoro spletli. "Paul" se choval totálně paulovsky, tudíž je vlastně úplně jedno, že Paulovi nijak extrémně podobný nebyl - musím ale říct, že se typově podobal jednomu mému bývalému učiteli, který mi Paula vždycky šíleně připomínal (tomu učiteli byl mimochodem vzhledově podobný i "Paul" z revival kapely Glass Onion. Přitom pravému Paulovi ani ne. Zajímavé že.) A abych nezapomněla, měl, přesně jako pravý Paul, kytaru pro leváky. Neuvěřitelné.. "George" mi chvílemi připomínal spíš Mick Jaggera, než pravého George, ale byl stejně milý, jako vždycky býval George. No a "Ringo" byl prostě roztomilý. Nevypadal jako Ringo ani trochu, ale byl vážně roztomilý a byl za bicími, což stačí. Jo a jako jediný z kapely české národnosti - bod pro něj.

(Tady a potom tady máte kdyžtak jejich fotky pro srovnání - pro případ, že by někdo nevěděl, jak vypdají Beatles, což teda nevím, proč byste četli tenhle článek, ale ok, fotku máte nahoře nebo tak.)

Na začátku zkoušeli mluvit anglicky, což bylo naprosto úžasné, protože, nevím jak je to možné, ale zněli přesně stejně, jako pravá čtveřice. Přízvuk, dikce, všechno. A že já je mám naposlouchané dost. Místy jsem uvažovala i o tom, že pouští nějaké nahrávky, ale to je samozřejmě absurdní, viděla jsem to z druhé řady. Po chvíli bohužel zjistili, že jim publikum moc nerozumí a přešli do své rodné slovenštiny. Což mi kupodivu ani nevadilo, až na to, že to byla trochu škoda. Byli všichni hrozně zábavní a milí.

Po přestávce začali druhý blok a já, jelikož jsem už věděla, jak jsou báječní, jsem se ho nemohla dočkat. Pozdější tvorba je můj revír, z té znám všechno tón po tónu, slovo po slově. Přišli v opravdových Sgt. Pepper oblecích (ty, co jsou nahoře na obrázku) a světla dělaly hrozné divy. Měly totiž podtrhávat psychedelický nádech. Kdyby měl někdo epilepsii, asi tam umře. Ale bylo to nádherné. Později se vytratili, nějaký člověk z publika tam vtipkoval, že šli asi na slivovici (nebo co) a všichni se smáli. Pak se ale objevilo světlo a přišel "John" jakože z nebe asi a začal hrát Imagine - ne že by to bylo od Beatles, ale jak všichni víme, osmého bylo to smutné výročí pětatřiceti let od jeho zastřelení, tak proto. Druhý blok zakončili skladbou Hey Jude (což je asi moc oblíbená písnička na konec, i Glass Onion ji hráli jako poslední - kromě asi padesáti přídavků). Samozřejmě jim konec neprošel a vrátili se, aby zazpívali Happy Christmas - taky ne přímo od Beatles, ale když jsou ty Vánoce a to výročí.. Bylo to moc kouzelné.

No a byl konec. Já už jela domů a díky svému složitému cestování všelijakými oklikami jsem mimochodem uvázla uprostřed města přímo mezi tím, kdy končí denní spoje a začínají noční a rozjezdy.. tak jsem se domů prošla. Nicméně proč to píšu. Mám tak hodnou maminku, že mi tam koupila jejich dvě CD, vystála frontu a nechala je podepsat - něco, co bych já sama v životě neudělala. Ale samozřejmě ne že bych měla něco proti :D.

Nakonec ještě pár poznatků v bodíkách, protože už bych to nerada déle protahovala:

- Asi jsem po tom večeru trochu změnila svůj názor na revivaly. Víte, když jsem viděla, jak moc si to všichni čtyři užívali, jak upřímní a milí byli, jak jim to šlo a měli to perfektně nacvičené a jak byli lidi nadšení z toho, že jim mohli umožnit zažít si alespoň takto tu atmosféru, co musela na koncertech tehdy panovat.. nenechá vás to jen tak.

- V první řadě nedaleko ode mne seděla silná paní, mohlo jí být kolem šedesáti, nadšeně tleskala, podupávala, výskala a na otázku, zda už někdo byl na jejich koncertu, nadšeně zdvíhala ruce - asi skalní fanynka - nedivila bych se, kdyby chodila na každý koncert. Nesmírně mě to potěšilo a zahřálo, nevím proč.

- Přímo vedle mě z druhé strany od mamky seděl pán, byl tam tipuju s manželkou (nebo milenkou nebo tak). CELÉ VYSTOUPENÍ měl ruce založené na prsou, ani jednou nezatleskal, tvářil se s prominutím jako prdel a od poloviny druhého bloku si chystal kabát a vypadal, jakože každou chvíli odejde. Asi ho tam ta žena dotáhla v zubech.

- Nehráli ani jednu z mých tří nejvíc oblíbených písniček. Vidíte a ani jim to nemám za zlé. Koukala jsem, že dvě z nich dokonce ani nemají v repertoáru. To je tak, když nemilujete ty slavné odrhované hity, ale zajímáte se o hlubší umění (ha ha).

- Omg příště jdu znova. Kdekoliv budou.

Loučím se a mír s vámi. // (https://www.youtube.com/watch?v=Zdt_0Op9juU)!!
 


Comments

1 fakynn | Email | Web | 11. december 2015 at 10:35 | React

Svým způsobem to umění je a obdivuju to, ale druhým způsobem je to takové... no zvláštní, ta kapela je jen jedna a tohle je napodobenina a prostě... nevím.
Každopádně jak to popisuješ, tak by to bylo skoro jako na jejich opravdvém koncertě po 50 letech, hustý ne.

2 Fernweh | Web | 11. december 2015 at 10:50 | React

Ježiši to zní jako super zážitek. Tak když budou hrát tady, tak na ně přijeď a půjdu s tebou! :D:D
Já mám na revivaly takový podobný názor asi. Nejsem toho úplně fanoušek. Myslím, že rok zpět tu v létě byl revival na Metallicu. Přijde mi to zbytečné, protože je to stále fungující kapela, na kterou se lidi běžně dostanou, když budou ochotní si trochu připlatit. V případě Beatles to tak ale není, takže je fajn, že existuje jejich revival, který je podle tvého názoru dobrý. Na tom nevidím nic zlého.
Taky tu bude u nás revival AC/DC, který nevím, jak bude vypadat ale asi tam půjdu. Zajimá mě, jak budou znít.:D

3 Alice M. | Web | 11. december 2015 at 23:16 | React

No nevím, já osobně nikdy moc revival kapelám na chuť nepřišla, ale je to možná tím, že jsem asi nikdy neslyšela žádnou dobrou :D Možná, kdyby jo, názor bych změnila. Věřím, že to musel být super zážitek. Jinak moc pěkný článek! :-)

http://aliceontheblog.blog.cz/

4 all-is-magic | Email | Web | 16. december 2015 at 20:06 | React

Já zatím byla jenom na mizertných rivival, takže se jich bojím jako čert kříže... avšak většina kapel, které poslouchám už nekoncertuje, nebo koncertuje na druhé straně zeměkoule... Tak se občas obětuji :D
Jinak taky mě iritují lidé, co na koncertech jenom postávají s rukama v bok...

5 Marka | Web | 23. december 2015 at 17:05 | React

:) Beatles /vypálené/ jsem dostala k Vánocům od miláčka, poslouchala jsem a zjistila jsem, že když je nálada, tak si místo punku pustím třeba i je. Na koncerty chodím často, tudíž si dokážu představit, jak skvělý musel tenhle koncert být pro tebe. Moc se mi tenhle článek líbil.

6 Angelique. | Web | 26. december 2015 at 18:22 | React

Komentář jsem chtěla začít hláškou: "Já Beatles miluju", ale zhodnotila jsem, že na to je v porovnání s tebou asi nemiluju dost, takže toho se zdržím :D Mám je ale hodně ráda, to rozhodně ano. Osobně jsem se taky nikdy nedokázala moc rozhodnout, jak jsem na tom s revivalovými kapelami, jestli se mi líbí, že chtějí pokračovat v jejich odkaze, nebo mám naopak spíš pocit, že se přiživují na jejich slávě... Na druhou stranu, kdyby nebyli dobří sami o sobě, tak by neměli úspěch ani jako revival... a to, že existuje tak skvělá The Beatles revival je možnost, jak si i lidé našeho věku nebo obecně kdokoliv, kdo si je nemohl užít v době, kdy hráli, můžou dojít na jejich koncert a trochu nasát tu atmosféru. Ano, nejsou to oni. Ale je to to nejblíž, čeho se nám dostane. Desky si může člověk pouštět pořád dokola, ale ten zážitek z živého koncertu je zkrátka jiný. A jestli se mi někdy poštěstí, tak si na ně zajdu, po tomhle tvém doporučení - protože od tebe jakožto opravdu velkého fanouška Beatles je to slovo do pranice - jsem si jistá, že bych byla nadšená :) A jsem moc ráda, že sis to užila :) Pouštěla jsem si od nich něco na youtube a zní vážně dost dobře :)
Jinak jaké jsou tvé oblíbené tři? To mě zajímá :D

7 Angelique. | Web | 27. december 2015 at 16:25 | React

Ne, nemám ráda Game of Thrones. Já miluju Game of Thrones! Další high five? :D Jinak jsem ráda, že se ti to téma přijde dobré, jestli takový článek na výběr knih taky napíšeš, ráda si ho potom přečtu :) Taky nesnáším, když mi někdo něco doporučuje moc často a moc dlouho, pak si to spíš už z principu nepřečtu, když mi pořád mluví o tom, jak je to skvělé. Mám to tak i u filmů. Třeba jsem to tak měla s Láskou nebeskou, kamarádka mi ji furt cpala a já se na ní tim pádem vůbec nechtěla kouknout a když jsem jí viděla, tak mi to vůbec nepřišlo jako něco speciálního, jak jsem od toho po tom vychvalování čekala až příliš :D Na podruhý už se mi líbila víc, ale zkrátka když mi někdo něco cpe, spíš k tomu mám pak odpor :D Co se Mortal Instruments týče, tak já jsem zhltla ty první tři před pár lety a ty další tři... do těch se mi už moc nechce no... byla jsem celkem spokojená s tím, jak skončily ty tři :D

Ty původní britské obálky jsou naprosto výborné, taky je mám hrozně ráda, no doma mám jenom poslední tři. Tehdy nám je vozil známý, když vyšly, ale teď už se dají sehnat dost špatně. Teď jsem ale viděla nějaké nové obálky v Dobrovském a ty se mi neskutečně líbily, ale není to ono, ty klasické vedou :)

Come Together je taky jedna z mých nejoblíbenějších :) v tom se sejdeme. Lovely Rita je super, ale nemusím jí tolik, jako jiné. A I am the Walrus upřímně moc neznám no, ale hned si jí skočím pustit :)

Neměla jsem žádný úraz, ale od narození mám hyperlordozu a ta způsobila moje táhlý problémy se zádama, kdy mě poslední roky sužuje chronická bolest levé lopatky, kdy to teda samozřejmě nebolí ta kost, ale ten sval pod ní, ke kterému se v podstatě nedá pořádně dostat a mám i posunutou tu lopatkovou kost trochu, než jak by měla úplně správně bejt, ne vyloženě moc, ale i to má vliv, takže je těžký se toho zbavit a po letech už je těžký i věřit tomu, že se toho dokážu zbavit no... ale snažím se no, věř a víra tvá tě uzdraví. Takže toliko asi k tomuhle tématu no. Děkuju moc za podporu, snad se to po novém roce s tou novou fyzioterapeutkou zlomí. Teda snad ne doslova :D

8 xxx | Web | 4. january 2016 at 11:12 | React

Na to že táto revivalová skupina pochádza zo Slovenska, práve teraz vďaka tvojmu článku o nich počujem poprvýkrát :D Každopádne musím sa prikloniť k tvojmu názoru na revivalové skupiny, tiež neviem posúdiť aký mám na to názor pretože celá vlastne ich ..kariéra je ..no, neviem sa jasne vyjadriť.

The Beatles mám veľmi rada, preto ma potešilo keď som videla tvoj článok.

Mne sa nepáči už len fakt, že sa snažia aj absolutnými detailami pôsobiť ako tí konkrétny speváci, teraz konkrétne The Beatles.

Ale každopdádne je super že si si vystúpenie užila, ja už by som s tých dôvodov čo som spomenula v komentári asi nič podobné nenavštívila :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement